Puberta není lehké období pro nikoho. Děti poznávají
samy sebe a svoje emoce. Rodiče se je snaží krotit, aby nevyvedly nic špatného.
Někdy dojde k hádkám, jindy to celé proběhne bez problémů. Agáta je na syna Filipa (16) sama a přesně ví, o čem je řeč.
Když byly Filipovi tři roky, můj bývalý manžel a
Filipův otec se zčistajasna vypařil. Neměla jsem nejmenší tušení, že něco
chystá. Prostě jednoho dne řekl, že už se nevrátí, že dostal lepší nabídku
zaměstnání v cizině a s námi nic neplánuje.
Jeho otec nás opustil
Byly to kruté roky a já se je musela naučit
přežít. Jako samoživitelka jsem se přestěhovala zpět k rodičům a
musela se začít ohánět – najít si dobrou a flexibilní práci a starat se o
syna. Rodiče ke mně nebyli moc shovívaví, v podstatě řekli, že si za to
můžu sama. „Kdybys byla dost dobrá, manžel by tě neopustil,“ řekla mi tehdy
matka.
Proto jsem od nich neměla žádné úlevy, platila jsem
nájem a Filipa skoro nehlídali, všechno to bylo na mně. V té době to byl
ale ještě hodný malý kluk, nebyly s ním žádné problémy. Měl dobré známky
ve škole a k ostatním se také choval hezky. Všude ho jen chválili.
Syn se chytil podivné party
S pubertou ale přišel zlom.
Nečekala jsem, že udeří tak silně a nebyla jsem na to vůbec připravená. Myslím,
že jsem první náznaky problémů přehlédla nebo jsem je nechtěla vidět, a tak
se to teď nedá zastavit. Neustále na Filipa chodí nějaké stížnosti, ze školy, že
se mu horší prospěch, od ostatních rodičů, že má na jejich děti špatný vliv.
Také sousedé mi říkají, že ho vidí ve společnosti
opravdu podivných individuí. Lidí, kteří jsou u nás ve městě známí tím, že hodně
pijí, berou drogy a kradou. Mám o syna velké obavy, můžu mu říkat horem dolem,
aby se sebou něco dělal, ale jedním uchem mu to jde dovnitř a druhým ven.
Syn si dělá co chce a já nic nezmůžu
Někdy se stane, že v noci ani nepřijde domů, a
to jsem pak hrůzou bez sebe. „Co asi tak dělá? S kým je? Stalo se mu něco?“ honí se mi hlavou a nejhorší je to, že s tím
nic nezmůžu. Filip mě má na háku. Můžu si řvát, můžu mu něco zakazovat nebo
prosit, ale on mě stejně neposlouchá.
Podle mě mu chybí mužský vzor, někdo, koho by
poslouchal, ke komu by vzhlížel a koho by se třeba i trochu bál, protože se
mnou to nefunguje. Bojím se, jak to skončí. Chtěla jsem z něj vychovat
slušného člověka a teď to vypadá všelijak.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
 sama a přesně ví, o čem je řeč.){kind=link}